Anna Velátová

RÁJ (aneb poprvé na služební cestě)

12. 03. 2018 21:21:21
Začíná to slibně. Nastupuji do mikrobusu, který řídí starší profesionální řidič (evidentně nadšený motorkář- soudě dle culíku a kožené bundy) a dalších pět, taktéž sympatických, kolegů.

Jedna z kolegyň je úplně stejně stará jako já a takhle dlouho (5 dnů) od dětí také ještě nebyla. Okamžitě se spřátelíme. Před námi je ještě asi pět hodin cesty.

Povídáme si, pospáváme, čteme a já žertuji, že si připadám, jako ve Výměně manželek. (Až na to, že mě, různě na střídačku a na různých místech, zastoupí lidí šest. A že mě v dalekém cíli nečekají žádné nevychované děti. Tedy doufám.)

Jsem ale asi jediná, kdo se na školení fakt těší. Po supernáročné organizaci konečně nastane (po skončení pracovní doby) čas pro mě. Čtyři zbytky odpoledne, večery a ostatně i rána jen mé. To jsem naposledy, takhle v kuse, zažila před.........patnácti lety!

Obvykle přijdu do práce již vyflusaná. (Sprcha, buzení dětí, přemlouvání, aby vstaly, chystání snídaně, napomínání, aby se nepošťuchovaly, zahánění do koupelny, opakované vyzývání k oblékání se, obouvání, napomínání, aby se nepošťucovaly, vracení se pro školní tašku, tělocvik, čepici, svačinu a tak podobně, poňoukání ke spěchu, napomínání, aby se nepošťuchovaly,... A to chystám svačiny o oblečení večer předem.)

Pak v klidu vykonávám svou převážně kancelářskou práci. O polední pauze si v jídelně dám vděčně oběd, který jsem nemusela vařit, a znovu se ponořím do práce.

A pak zase nastává shon, rychle do družiny, nějaké ty kroužky, nákup, napomínání, aby se děti nepošťuchovaly, úklid, duo pračka/myčka, napomínání, večeře, hygiena, chystání na další den, napomínání, uložení do postele, pusa, zhasnutí světla, zavření dveří. Otevření dveří, napomínání, zhasnutí lampičky, zavření dveří. Otevření dvěří, zhasnutí lampičky, zabavení Čtyřlístků schovaných pod peřinami, napomínání, zavření dveří. Otevření dveří, najití a zabavení baterek a dalších schovaných komiksů, napomínání, zavření dveří. Otevření dveří, odebrání svítících polštářků, napomenutí, aby už nemluvili, zavření dveří.

Pak, pokud mě vyjímečně nečeká nějaká domácí administrativa, mohu jít spát. Usínám ihned.

Autor: Anna Velátová | karma: 12.02 | přečteno: 533 ×
Poslední články autora